Dnes jsem byl konečně u zubaře. Dlouho jsem to odkládal. Většina z nás je taková. Když víme, že něco bude bolet, odmítáme jednat, dokud nás silnější bolest nepřinutí jednat. Bohužel je tomu tak i s duchovními věcmi. Mnoho toho, co po nás Bůh žádá, jde proti všem našim přirozeným instinktům, a tak to odkládáme.

Pokud jde o lidské vztahy, všichni máme iluze o idylickém vztahu, kde je všechno měkké, teplé a s hýčkáním. Pamatujeme si některá měkoučké hřejivé hýčkání z našeho dětství a neustále se k nim snažíme dostat, ať už je to s našimi rodiči, našimi manželi, našimi milenci nebo našimi nejdražšími přáteli. A ve všech těchto vztazích jsou určitě dobré časy. Zdá se však, že Bůh proti nim něco má, protože zároveň s tím, že nás žádá, abychom milovali své nepřátele, nás vyzývá, abychom „nenáviděli“ ty, kteří jsou nám nejblíže... abychom se vzdali 'mazlíčků', které tyto vztahy představují. Proč tomu tak je?

Příběh o tom, jak Bůh žádá Abraháma, aby obětoval svého jediného syna – syna, kterého sám Bůh Abrahámovi slíbil – je tak šokující, že většina křesťanů by o tom raději ani nepřemýšlela. Bůh odsoudil pohanská náboženství za to, že učila lidi doslova obětovat své děti falešným bohům, a přesto sám žádal Abraháma, aby udělal v podstatě totéž. To, na co Bůh ve skutečnosti mířil, nebylo zničení Izáka, ale spíše odříznutí falešných iluzí, které musel mít Abrahám o Izákovi.

Někdy musíme být krutí, abychom byli laskaví (k sobě i k ostatním), a když existuje emocionální závislost na komkoli, nemůžete toho člověka skutečně milovat. Namísto tohoto člověka udusíte ve snaze uspokojit svou vlastní potřebu měkkých teplých 'mazlíčků'.

To, co si většina lidí plete s láskou, je jen sobecká potřeba být milován. Když z takového vztahu přestanou dostávat to, co chtějí, často toho druhého zatratí nebo se na něj naštvou. Ale zralá láska takhle nefunguje. Zralá láska dává, aniž by na oplátku vyžadovala hýčkaní.

Je těžké se vědomě vzdát hýčkání. Ale Bůh často vytváří věci tak, že tito 'mazlíčci' dříve nebo později sami od sebe zmizí. Jednou nás naši blízcí určitě zklamou a ublíží nám. A když to se stane, tak zjistíme, z čeho se skládá naše takzvaná láska. Zůstaneme věrní, nebo odejdeme?

V naší komunitě jsme byli schopni vytvořit lidské vztahy, které jsou hlubší a bližší než ty, které zažívá většina manželů a manželek v 'systému'/širší společnosti. Ale těm, které milujeme nejvíce, máme také největší moc ublížit. A ty zranění se dostala i do naší komunity. Když byli někteří zraněni, odešli... což naznačuje, že tu stejně byli hlavně kvůli hýčkaní. Jiní zůstali a díky tomu se dostali do hlubšího vztahu s Bohem (a občas i do hlubších vztahů jednoho s druhým).

Jako vedoucí bych byl rád populární, „sympaťák“. Ale příležitost k tomu mám jen zřídka. Vím, že část mé drsnosti je výsledkem netrpělivosti a nevědomosti. To mě mrzí.

Ale lidé musí vzít v úvahu možnost, že alespoň trochu mé drsnosti pochází z mých pokusů být poslušný Bohu. Mám zodpovědnost nasměrovat meč pravdy s neochvějnou přesností a nechat třísky padat, kam možná budou, pokud mám být skutečným následovníkem Ježíše. Abych řekl pravdu, jsem nucen nechat většinu hýčkání, aby si to mohl užít někdo jiný. Většina hýčkaní mě a hýčkaní těch, kteří mě následují, musí pocházet od Ježíše samotného.

Představuji si, že někteří z nejsilnějších jedinců v naší armádě jsou lidé, kteří mě nemají rádi. Jen mě „vydrží“, protože nevědí, kde jinde by mohli najít tolik pravdy a tolik příležitostí skutečně poslouchat Ježíše. Lituji sám sebe, když to říkám? Vlastně ne.

Podívejte se na samotného Ježíše, dokonalého vůdce. Jeho nejbližších následovníků se zeptal, zda by ho opustili, když se tolik jiných odvracelo, a to nejlepší, co mohl Petr říci, bylo: "Ke komu bychom šli? Ty jediný máš slova věčného života." Jinými slovy, kdyby Petr měl jinou možnost, pravděpodobně by se jí chopil. Ježíš právě řekl některé věci, které se zdály být zcela mimo mísu (tj. o tom, jak máme jíst jeho tělo a pít jeho krev).

Ale řekl tolik jiných věcí, které dávaly dokonalý smysl, že Petr prostě musel vzít to špatné (nebo to, co se v té době zdálo být špatné) spolu s tím dobrým, nebo se rozhodnout úplně od Boha odpadnout a opustit Ježíše.

S námi dostanete ještě více toho dobrého s tím špatným! Pokud by však každý z našich osobních vztahů zkrachoval a každý by byl znechucen každým druhým, pravda by byla stále pravdou a stále bychom museli zůstat spolu kvůli lásce k pravdě, jestli pro nic jiného. A pokud by Bůh mohl vybudovat armádu lidí s tak čistými motivy, nemyslíte si, že by se ve skutečnosti rozhodl zničit naše mezilidské vztahy, aby to dokázal?

Naučme se tedy každý lehce držet 'mazlíčky' a pevně uchopit pravdu. Když to uděláme, najdeme věčné hýčkání od Toho, který jediný může věčně uspokojovat.