Následující dopis od Paula Thompsona pocházejícího ze Scone ve Skotsku se objevil v srpnovém čísle časopisu Friends Journal z roku 2000: Kvakerské Myšlení a Život Dnes. Vykresluje často se měnící vztah, který podle nás existuje mezi univerzalismem (směr vše a všechny přijímající) a exkluzivismem (směr opačný univerzalismu).
(poznámka: kvakeři jsou jedna z větví křesťanství)
Často mi říkají: „Na horu vede mnoho cest.“ Jsem kvaker. Věřím v univerzalitu spásné milosti. Kdybych tomu nevěřil, nemohl bych se nazývat kvakerem!
Řekněme tedy, že ano, ta hora existuje a ano, existuje mnoho cest nahoru na ni, z mnoha výchozích bodů. A na těchto cestách je mnoho lidí.
Někteří z nich jsou ze své cesty nadšení a tráví čas mapováním každého jejího prvku. Jiní se rozhodli, že z určitého bodu cesty je výhled pěkný, a usadili se, aby si ho užili. Někteří se rozhodli, že nemají sílu stoupat dál. Další rozhodně pochodují – dolů! Několik dalších stojí ostatním v cestě a odmítají nechat kohokoli stoupat dál.
Pokud by to nestačilo, jsou tu další, kteří odbočují od své cesty, obcházejí horu dokola nebo se spirálovitě snášejí dolů. Jiní běhají z cesty na cestu a radostně pláčou nad tím, co na každé z nich najdou, ale sami se nedostanou dál nahoru. Další strkají nos do jedné nebo mnoha map v domnění, že tam hora skutečně je. Jiní pochopitelně sedí a pláčou v naprostém zmatku!
Ale někteří – je jich tragicky málo, jak se ukázalo – upírají zrak na vrchol a na Toho, kdo tam sedí, pod nímž se nenachází žádný řádný předmět k uctívání, ani skuteční oprávnění, ani moc. Protože jejich oči jsou soustřeďené, kráčejí vytrvale vzhůru, přitahováni Tím Jedním. Nedívají se ani doleva, ani doprava a nezastavují se před ničím, snad jen aby podali ruku nebo povzbudili někoho, kdo se trápí. Nemohou se nechat zastavit těmi, kdo stojí ostatním v cestě, ale je třeba je obejít nebo je pohnout prostým slovem napomenutí.
A co je nejpozoruhodnější, je to, že čím blíže se blíží k vrcholu, kde sedí Ten Jeden, tím blíže se k sobě přibližují, tím blíž se jim jejich cesty přibližují a tím méně a méně existuje rozlišovacích znaků „mnoha“ cest, dokud nepoznají – konečně – jednotu v Tom Jednom. Pouze v Tom Jednom.
Nedělej si tedy z „mnoha cest“ vyznání víry ani modlu! Upírej svůj zrak na Toho Jednoho.
