Zeptej se sám sebe jako křesťan/ka, komu bys v celé historii nejvíce záviděl/a? Byl by to jeden z hrdinů Starého zákona? Byl by to slavný svatý v historii církve? Nebo by to byl jeden z lidí v Novém zákoně, který byl uzdraven/a nebo se ho nějakým jiným způsobem dotkl sám Kristus?
Dvanáct apoštolů – ti, kteří s Ježíšem žili a pracovali denně po celé tři roky – muselo být jistě těmi lidmi s největší poctou v celých dějinách a těmi, kterými bychom si nejvíce přáli být.
Stejně jako hrstka lidí, kteří chodili po Měsíci, i oni sami měli důvěrné znalosti o něčem, o čem zbytek lidské rasy mohl jen snít. Byly tam davy lidí, které zahlédly Ježíše, které byly svědky jednoho nebo více jeho zázraků a které ho alespoň jednou slyšely kázat. Křesťané žijící dnes by jim jistě mohli závidět. Ale je jich jen dvanáct, kteří s ním byli u toho všeho.
Dvanáct mužů bylo osobně vybráno samotným Ježíšem Kristem, Synem Božím, Stvořitelem vesmíru. Byli vybráni z tisíců lidí, kteří přišli slyšet, co Ježíš říká, v době, kterou popsal jako duchovně „zelený strom“.
Tito muži byli „třešnička na dortu", nejlepší z nejlepších.
Mezi nimi byl Šimon Petr („Skála“) a několik dvojic slavných bratrů. Byli tam Jakub a Jan, synové Zebedea, rybáři Ondřej a Filip, a Matouš, výběrčí daní, a jeho bratr... ten druhý Jakub.
„Ten druhý Jakub?“ mohli byste se zeptat. Je pravda, že kromě toho, že je tento druhý Alfeův syn uveden v seznamech dvanácti apoštolů, není v Bibli nikde jinde zmíněn. A totéž lze říci o druhém Šimonovi (Kananejském) a o druhém Jidášovi... ačkoli někteří lidé si myslí, že to mohl být ten Juda, který napsal jednostránkový dopis těsně před koncem Nového zákona.
Ani o Bartoloměji není nic známo. A muži jako Tomáš, Filip a Matouš jsou zmíněni jen krátce na několika dalších místech.
Co se Tomáše týče, je dnes hlavně připomínán jako „pochybující Tomáš“ kvůli jeho pochybnostem ohledně vzkříšení.
A přesto si Kristus sám vybral tyto muže, aby seděli jako soudci nad dvanácti kmeny Izraele. Postavil je nad Noema, Mojžíše, krále Davida, Izajáše, Jeremiáše a Eliáše. Představ si to! Bartoloměj, o kterém téměř nic nevíme, přednáší Eliášovi o tom, jak se chovat duchovněji! Ale tak to je.
Jedenáctá kapitola epištoly Židům vyjmenovává mnoho hrdinů víry v Bibli, ale pak končí odkazem na další, „kterých svět není hoden“, kteří zemřeli, aniž by se dočkali osvobození a aniž by byli světem obecně uznáni za svou víru a odvahu. I tito lidé byli v Božích očích považováni za větší než velcí hrdinové Starého zákona.
I dnes si jen málo křesťanů uvědomuje například, že „Nevěřící Tomáš“ cestoval až do Indie, kde založil větev křesťanství, která trvá dodnes. Zemřel mučednickou smrtí v jeskyni, ve které se ukrýval kvůli pronásledování, které jeho poselství vyvolalo mezi místním obyvatelstvem.
Možná máš občas pocit, že Petr, Jakub a Jan jsou takové superhvězdy, že jsou pro tebe zcela nedosažitelní. Ale nezapomeň, že Syn Boží měl ve svém malém kruhu oblíbených přátel místo i pro některé nevýrazné lidi, jako jsi ty.
A seznam ještě není u konce. Kniha, kterou BŮH píše, je stále psána. A stále je tu místo pro to, aby se vaše jméno dostalo mezi duchovní obry, jako byli Bartoloměj a Šimon Kananejský, Jakub Alfeův a ten druhý Jidáš... víš, ten, na kterého si nikdo nepamatuje, protože Ježíše nezradil!
